Stolní kalendáře

Věděli jste že?

Kalendář slouží především k rozvržení roku pro orientaci v jeho průběhu a pro určování data. Jednotkou kalendářového členění je vždy den, každý kalendářní systém tedy stanovuje:

- počátek (konec) dne pravidelné členění roku na menší části,
- počátek roku (Nový rok)
- počátek letopočtu (éry).

Moderní kalendář pokládá za počátek dne půlnoc, kombinuje sedmidenní týdny a různě dlouhé měsíce, za počátek roku klade 1. leden (10 dní po zimním slunovratu) a za počátek letopočtu domnělý rok narození Ježíše Krista. Každý rok, jehož poslední dvojčíslí (nebo pokud se rovná nule, pak první dvojčíslí) je dělitelné čtyřmi, je přestupný, to jest má druhý měsíc o jeden den delší (29. únor). V této podobě byl poprvé vyhlášen papežem Řehořem XIII. roku 1582 a proto se někdy nazývá gregoriánský (Řehoř = Gregorius). Kalendářní členění roku se zakládá na počítání astronomických cyklů, které se pravidelně opakují: zdánlivého denního pohybu Slunce čili rotace Země kolem své osy (dny), střídání fází Měsíce (týdny a měsíce) a zdánlivého ročního pohybu Slunce čili střídání ročních období při oběhu Země kolem Slunce (roky). Nejnápadnější z nich je ovšem denní pohyb Slunce, který používají shodně všechny známé kalendáře. Také střídání měsíčních fází lze snadno pozorovat přímo na obloze a přinejmenším novoluní a úplněk určit s přesností lepší než jednoho dne. Zejména pro zemědělský život je však důležitější roční pohyb Slunce, který se stanovuje mnohem obtížněji a jeho perioda není s periodou Měsíce soudělná. Z toho plynou nesnáze s kalendáři i množství různých kompromisních systémů.